Historie Pekla pod Dřevěnicí na Jarmeku ve Valašských Kloboukách

Jak to všechno začalo

a odkud se to Peklo pod Dřevěnicí vlastně vzalo

Valašsko je krajem bujarým a Valaši plemenem svérázným. To vám nemusím nijak zvláštně připomínat. A kdo znáte osobně mě a mé nejbližší rodinné příslušníky, tak víte, že pocházím z čertovské rodiny.
Přesněji z jednoho druhu čertovského klanu, jež Valašské Karpaty shledal příznivými pro své ohnivé aktivity a pozemskou službu.

S mým otcem Miloslavem, který dozrává do stříbrného Belzebuba a jenom tak mezi řečí mi jednou hodil na stůl čertí paruku, která mě korunuje každým rokem, jsem v dětství chodila topit do kotelny s velkým kotlem a velkým ohněm! S dědou Josefem za jeho činných let ve strojařském učilišti jezdila kontrolovat velkoohně jarních vater a měla to štěstí být v kontaktu s ohněm celou zimu v kamnech u pece i při setkáváních v přírodě. Oheň v očích a srdci bratra Patrika a mé matky Dagmar udržují celou naši rodinu láskyplně pospolu.
To o mé lásce k ohni.

Každé dítě na Valašsku se učí od mala vyplazovat jazyk a blekotat jím jak čert a vesele se soutěží o to, kdo ho má delší a špičatější !!)) Asi proto jsou Valaši známí i přes velmi specifické nářečí svým spisovným jazykovým výrazem, hromovým hlasem, zpěvem a originální květomluvou za každé situace....
Proto, když jsem roku 17/18 vyučovala Hudebně - dramatický obor na ZUŠ ve Valašských Kloboukách a seznámila se s mladou generací zbojníků a divoženek, jsem dostala n/vesmírnou inspiraci vytvořit pohádkové peklo k programu Tradičního Valašského Mikulášského Jarmeku. S Mirkem Janíkem na Kosence jsme hodili řeč a pod velkou dřevěnicí s pecí a komínem se otevřel kouzelný kamenný prostor....

Při hledání různých dekorací a kostýmů, jak už to u divadelních nadšenců bývá, jsem se v brumovském starožitnictví potkala s Bohumilem Machalem, který se rozpovídal o čertích rejích, a tak mi na první pekelný ročník půjčil symbolickou dekoraci - rudou čertí masku, poté běsně v pekle vysící u dveří v klenutém kamení.
V dalším ročníku 2018 jsme vytvořili pekelný trůn ze starého otáčivého holičského křesla po prastrýci Hugovi (ze starého spřízněného klanu ohnivých vousáčů, jehož pravnuka můžete potkávat na různých stavbách a jeho pekelné rytmy za bicími poslouchat při produkci jedné brumovské kapely známé tím, že z vás umí vyhnat i ty nejsmrdutější běsy!) a opatřily jsme červené řetězové osvětlení a ohnivou hvězdu do tla.
Bratr s bratrem dali slovo, (rozuměj čertotvorec Stanislav je s bratrem Bohumilem jedna čertí ruka!)) a během dalšího roku 2019 zazvonil telefon a ozvalo se:
,,Luciferko, mám pro vás pekelný trůn!'' A kdyby jenom trůn, ale také další čertí podobizny - darovány peklu panem Stanislavem Machalem z Valašských Klobouk.
2020 a 2021 peklo spalo tak jako většina aktivit.
Mezitím jsem z darů a nálezů posbírala železné řetězy a zvonce, a protože jsem nadšenec do uměleckého kovářství (o původu kovářství a jeho klíčového vlivu na rytmy flamenca někdy příště..:), vyhledala jsem u nás v brumovském  městečku poseldního kováře s výhní pana Dittricha z legendárního brumovského rodu kovářů a ten mi je pomohl vyčistit a naleštit, aby visely a řinčely tak, jak se na pekelné řetězy a zvonce patří.

V roce 2022 jsme oprášili kožichy, obnovili nebeský prostor, zažli pochodně a radovali se v kouři a s písněmi mezi poletujícími sněhovými vločkami. V pekle jsme byly tři čertice. Hned naproti vchodu do pekla se v ohni vyráběl Biouhel a s Cirkusem C se zpívalo u plamenů tančících v kovovém sudu při výrobě Biouhlu.

Do ročníku 2023 nám pan Machala přidal na špalku dřevěného čerta s pytlem a měchem do nejzadnějšího rohu pekla, dvoje vidle, spravené masky a předměty zlata připomínající smrtonosnou honbu lidského mamonu, jež ve svých stopách zanechává pach běsů v podobě nemocí a rozvrácených vztahů. Přibyly pekelná hůl, lebky a Radegast. V pekle se potkali mladí čertíci Matěj a Theo, nádvořím Kosenky procházel hlasitý potulný čert v mysliveckém klobouku, u pekla se krájel černý kváskový chleba Uhlobaron od paní Elšíkové z Vizovic a k Biouhlu od Cirkus C přibyly také uhle na kreslení a čištění vody a i biouhelné černé sušenky! A jako milá pozornost od místního ovčáka také černá ovce v malém stádečku v ohrádce mezi dřevěnicemi.

Dětem vždycky rozdáváme malinké ohýnky, povídáme si s nima a vyzvídáme, jak je rodiče nebo učitelé zlobí, jestli a jak moc jsou na ně zlí (a že se někdy dozvídáme věci!). Protože rozuměj, děti nejsou zlé, aby zlobily, děti jsou jenom divoké, aby divočily, protože jsou to přece děti, a když se nevyřádí, co hrdlo ráčí, když jsou malé, tak řádí v dospělosti jako velké děti, ale to už pak nebývá vůbec sranda.!!..

A nebylo by Pekla bez Nebe a Nebe bez Pekla. Samozřejmě ruku v ruce s Peklem žije i Nebe! A to ve velké stodole, kde to voní senem z karpatských biotopů, do kterého si můžete i !skočit! Nebem procházejí Andělé i Andělky, díky nimž tam vládne opravdu andělská atmosféra.

Aktuálně - Valašské setkání Andělů

Při Jarmeku na Kosence 7. 12. v 15h